header

         

Aktuality

O nás

Co nabízíme

Workshopy

Naše jurta

Naši přátelé

Fotogalerie

E-shop

Kontakt



O NÁS

Tak jako náš žaludek a střevo lační po naplnění stravou, náš vybíravý jazyk dychtí po skvělých chutích, tak i náš mozek prahne po vědění a poznání, neboť jak je známo, nejen chlebem živ je člověk.

Asi každého z nás dokáže nějak oslovit, ba nadchnout zvuk hudby, příjemná vůně, originální tvary či záře barev. Člověk od nepaměti soupeří s boží přírodou, ač je jí sám inspirován, což vede k rozvoji jeho kreativity. Zmíněná hudba, vůně, barvy i tvary nás mohou naplňovat jak v pozitivním, tak i v negativním smyslu. Skřípající kakofonie nás spíše rozhodí a odradí, než abychom se jí nechali unášet. A tak si ze své svobodné vůle, každý dle svého uvážení, vybíráme to, co nám vyhovuje nejvíce. Pokud nás výběr neuspokojí, začínáme přizpůsobovat to, co máme na dosah, anebo přímo sami tvoříme. A právě kdesi tam začíná i naše cesta - počátkem tvoření. Umělci i šamani čerpají ze stejného pramene. Rozdíl může být jen ve sféře aplikace.

Již v raném dětství mě inspirovala kniha s fotografií indiánského autora v krásné, bohatě opeřené čelence. Svým vyprávěním vyvolával v mé mysli vize dávných vzpomínek a unášel mě kamsi do světa tak odlišného, než je ten náš… Snad právě to, ve mně zapálilo onu jiskru, která dlouhé roky doutnala, a přestože se můj život ubíral nejrůznějšími směry, nakonec vzplála jasným plamenem. Je to jako jehla v pytli. Můžete do pytle schovat leccos, ale jehla si vždy najde cestu a dříve nebo později se ukáže a vyleze ven.

Každá zrozená duše v tomto světě má své poslání. Mnozí svůj život promarní, prospí či prohýří, aniž by se kdy zabývali otázkou smyslu svého bytí. Život takových lidí je jako světlo svíce, která vyhoří naprázdno, ukryta pod neprůsvitným poklopem.


Ptal se kdysi jeden žák svého učitele, jak pozná, že jde správnou cestou. "To poznáš," odpověděl učitel, "když z ní sejdeš."


Dnes už ani nevím, kdy jsem poprvé vzal do ruky kus dřeva a pokusil se mu dát nový tvar. Možná to bylo ještě dříve, než jsem to dokázal říci slovy. A nezůstalo jen u dřeva. Oblíbil jsem si spoustu materiálů - od poddajných a lehce tvarovatelných, jako je hlína, nebo vosk, přes kůži, dřevo, kov, až po nepoddajné jako je kámen. Každé řemeslo, může být povzneseno až na úroveň umění, díky vytrvalosti, pečlivosti a píli. Z prostého truhláře nebo kováře se pak stává umělec. Vše závisí jen na naší vůli a cítění.

Každého ze zájemců pobízím k vlastnímu tvůrčímu projevu. Současná společnost, náš systém, nás stále více směřuje ke zcela konzumnímu přístupu. Zpohodlněli jsme. Je přeci mnohem jednodušší používat již hotové. A nadbytek s nadprodukcí nás vede k nehospodárnému plýtvání.

Tím se diametrálně lišíme od původních indiánských národů. Z uloveného zvířete bezezbytku použili každou část - kůži na oděv nebo obydlí, šlachy roztřepené až na jednotlivá vlákna sloužily jako pevné nitě na šití, nebo na tětivy k lukům. Ani kosti ani rohy nepřišly nazmar… Nelovili a nezabíjeli pro zábavu, ale z nutnosti. Života si vážili. Konzumní a ryze spotřebitelský přístup bělochů nechápali. Vybíjení stád za jediným účelem získání kůží, které pro pochybný zisk ve snaze obohacení několika jednotlivců, přinášelo s sebou katastrofické důsledky - a to nejen pro obživu a tím pádem samotné přežití rudochů, ale pro celou přírodu, kterou tzv. civilizovaný člověk z nějakého nepochopitelného důvodu vnímá jako nepřítele, kterého je třeba zcela vytěžit, zdecimovat a zotročit - opět ve jménu pochybného zisku.

Smýšlení původních indiánů je mi proto mnohem bližší, než barbarský přístup všeničící civilizace, rostoucí jako zhoubný nádor na naší matce Zemi.

Věděli jste třeba, že celá současná populace lidstva na planetě, by se vešla do čtverce 71x71 kilometrů? Počítám s počtem 5-ti miliard lidí a rozestup lidí by přitom byl jeden metr. Dáme-li každému člověku plochu 2500 čtverečních metrů, tedy čtverec 50x50 metrů, zabere celé lidstvo plochu jen 3550x3550 kilometrů! Jak velký je váš pozemek, který vlastníte? Má vaše rodina zahradu větší než 50x50 metrů? Tak počítejte dál - oněch 2500 čtverečních metrů by dostal každý: 4členná rodina by pak měla pozemek 10 000 čtverečních metrů! Zdá se vám to málo? Pak si k tomu ještě uvědomte, že hovoříme o celém lidstvu a plochou jsme ještě nepřekročili hranice Evropy…!

Jednoduchá kalkulace, která přivádí k zamyšlení o hospodárnosti lidí. Nevím jak vy, ale já bych svůj pozemek určitě nepokryl betonem a asfaltem, na kterém nic neroste. Rozkvetlá louka, úrodné pole a vlahý les je mi mnohem milejší. Neúrodné skalnaté hory, do kterých byly vytesávány celé chrámy, jsou pro průmyslovou výrobu, myslím mnohem vhodnějším místem, než lány úrodné ornice; horké a suché pouště v místech, kde se těží ropa, jsou pro její následné zpracování mnohem příznivější, z hlediska možnosti využití světelné energie Slunce, než její transport v surovém stavu do odlehlých oblastí, kde teprve bývá zpracovávána - nedokážeme-li si představit život bez ní. Přestože již dávno víme, že ropa není jediný možný zdroj, který by mohl pohánět naše vozidla, stále nám jsou vnucovány a nabízeny zbytečně komplikované a drahé alternativy. Přitom zdrojů energie zcela ekologického charakteru nám sama příroda nabízí spousty. Jen je uchopit. Síla větru i vody je lidstvu známa od nepaměti. A s dnešními poznatky "moderního" člověka, by se naše planeta celá mohla proměnit v bájný Eden. Ptáme-li se však proč tomu tak není, je potřeba, aby každý začal s touto otázkou sám u sebe. Co vskutku upřednostňujeme a proč? A buďte sami k sobě opravdu upřímní!

Zdá se, že jsme odbočili od tématu, ale způsob smýšlení hovoří také o nás… Ale dost bylo slov! Slova nejsou k ničemu - ukázaná platí!

Pár ilustrativních obrázků z mé tvorby najdete ve fotogalerii.


     
2012 (c) šamanské bubny, grafika (c) Merlin Irene